Bertrám římský (Anacyclus pyrethrum)
- Skupina: Výborné
- Další názvy: Hildegardino koření, trahok římský, kruhovník, silberkissen, akarkara, španělský heřmánek, marocký heřmánek
Bertrám římský, kterému se také přezdívá marocký heřmánek, je nízká, vytrvalá rostlina z čeledi Astraceae (hvězdnicovité). Původně pochází ze Středního východu a Afriky, roste také v Arábii, Sýrii, Alžírsku. Má ráda lehké písčité nebo střední hlinité půdy. Roste na slunečných místech. V Evropě je pěstovaná na pobřeží Středozemního moře. Roste do výšky maximálně 0,5 m. Kvete od začátku do pozdního léta. Jeho květy jsou podobné heřmánku, bílo-žluté, zespoda vínově červené. Římané ho používali jako afrodiziakum. Kořeny jsou tvrdé křehké, dlouhé 6 až 12 cm a tlusté 1 cm. Vnější část je šedohnědá, zvrásněná, uvnitř je kořen bílý. Stonky, ležící na zemi, jsou jednoduché nebo mírně větvené. Listy jsou dvojitě zpeřené, modrozelené, špičaté. Jako prostředek lidové medicíny a fototerapie se používá Bertrám římský hlavně jako antirevmatikum a analgetikum nebo prostředek pro podporu krevního oběhu. Pro léčivé účely se sbírá jeho kořen, který se sklízí na podzim a pro další použití se suší a používá ve formě odvarů nebo se může z něho dělat tinktura či olejový macerát. Může se také žvýkat.
Kořen Bertrámu římského má hořkou, pálivou příchuť, způsobuje výrazné slinění. Obsahuje alkaloid pyrethin. Je předepisován externě jako analgetikum při léčbě bolesti zubů, chronických katarech, obličejové neuralgii. Jako kloktadlo se Bertám římský používá při zánětech krku a zklidnění podrážděných sliznic, při otocích dásní, při plísních na slinných žlázách. V ájurvédě slouží k léčbě paralýzy pohybového aparátu a epilepsie. Používá se také pro snížení horečky. Ve středověku jím Hildegarda z Bingenu léčila onemocnění jater a prsů, žaludku, problémy krevního oběhu (čištění krve), psychotonikum a zažívací potíže. Má také nervově-tonizační účinky. Pyrethum v latinském názvu evokuje odkaz na řecké slovo pyros (oheň), což nám poukazuje na jeho možné použití pro snížení zánětlivých onemocnění. Kořen Bertrámu římského obsahuje alkaloidy, taniny, flavonoidy a kumariny, mastné kyseliny, steroly, nenasycené amidy. Důležitými sloučeninami, v něm přítomnými jsou pelitorin, anacyklin, fenylethylamin, inulin, polyacetylenové amidy a sesamin. Kořen je účinný proti parazitům jako jsou škrkavky, červovci, háďátka, tasemnice. Je vhodný pro ošetření problematické pleti, napomáhá snižovat infekční ložiska, mírní svědění pokožky, podporuje její dobré hojení, působí proti vším. Působí proti zahradním škůdcům, jako jsou různí brouci, mšice, slimáci.