Bor

Bor řadíme mezi polokovy. Jedná se o velmi tvrdou látku černé barvy, která má formu drobných krystalků až prášku. Je pouze o něco měkčí než diamant, přesto má velmi nízkou hmotnost. Jakožto chemický prvek je bor vysoce chemicky odolný, a to i vůči silným kyselinám. Oxiduje v reakci s horkou kyselinou sírovou či kyselinou dusičnou, a dokonce i s vodní parou (ale až při teplotě nad 600 °C). Používá se například v jaderném průmyslu (pohlcuje neutrony), ale i při výrobě optických skel, smaltů, ale i pracích prášků. Bor se však nevyskytuje jako elementární prvek, ale tvoří sloučeniny, mezi něž se řadí boritany a borosilikáty. Můžeme se s ním setkat také v přírodě, a to v podobě minerálů jako borax nebo kernit.

Bor je jedním z prvků, které se řadí mezi esenciální pro náš organismus. Je nezbytný pro optimální metabolismus vápníku, hořčíku a fosforu. V našem těle pomáhá regulovat hladinu testosteronu a estrogenu, a i díky tomu ženám pomáhá při budování svalů. Při nedostatku boru může dojít ke zhoršenému metabolismu některých minerálů či vitaminu D3. Příliš nízká hladina tohoto prvku se projevuje zpomaleným tělesným růstem, nedostatečnou produkcí estrogenu, ale i křehnutím kostí. Našemu tělu samozřejmě neprospívá ani nadbytečný příjem boru. Ten se projevuje otravou (akutní zvracení či průjem), vyrážkou, letargií či celkovou vyčerpaností, ale může dojít také k oslabení imunity. Mezi nejbohatší zdroje boru patří sója, fazole a arašídy. Dále se v menším množství nachází v jablkách, špenátu nebo cibuli. Nepatrné množství boru pak obsahuje také maso.