Lapačo červené (Tabebuia impetiginosa)

Lapačo je strom původem z deštných pralesů Jižní Ameriky, s nímž je možné se setkat v zemích od Mexika až po Peru. Dorůstá až dvaceti metrů a jeho kmen mívá průměr až 0,75 metru. Kůra je hladká a dřevo tvrdé se žlutými krystalky lapacholu, což je hlavní účinná látka lapača. Listy má tento strom pilovité a v období sucha, to je od prosince do února, jej zdobí vrcholíková květenství růžové až tmavočervené barvy. Z kůry lapača se připravuje nálev, který chutná jak horký, tak chlazený, a často se kromě medu dochucuje také ovocnými šťávami. Pro aplikaci na pokožku se pak používá silný výluh. V bylinkářství se lapačo podává jednak samostatně, ale častěji se volí směs, například se rdesnem ptačím, vřesem nebo květem měsíčku.

Lapačo je tradičním jihoamerickým lékem. Využívá se jeho kůra, jejíž vnitřní část má načervenalou barvu, voní po vanilinu a má trpkou, svíravou chuť. Účinnými látkami jsou kromě lapacholu také organické kyseliny, aldehydy, vanilin či různé deriváty. Dále v něm najdeme vitaminy C a skupiny B, provitamin A, vápník, draslík, hořčík nebo křemík. V indiánské tradici je lapačo považováno za protinádorový prostředek, který brzdí rozvoj leukémie i dalších rakovinných onemocnění. Jihoameričtí obyvatelé ho používají při horečnatých stavech, bronchitidě, žaludečních zánětech, revmatu, ale i kožních potížích při ekzému či plísni. Lapačo je v současné době hojně zkoumáno laboratořemi, a to především jako možný prostředek pro posílení imunity, detoxikaci jater či doplněk terapie při anemii, cukrovce, jaterních nemocech, kvasinkových infekcích a vysokém krevním tlaku. Mezi možné nežádoucí účinky lapača patří dráždění dýchacích cest nebo možná dermatitida a kontraindikacemi jsou vážná poranění kůže a těžké infekce.