Maniok jedlý

Maniok je rostlinou, jejíž domovinou jsou tropické oblasti Ameriky. Jedná se o keř patřící do čeledi pryšcovitých a může dorůstat až pěti metrů. Listy manioku jsou dlouze řapíkaté a mívají různé zabarvení, od žlutozelené až po červenou. Květy manioku mohou mít také různé barvy, nejčastěji jsou světle žluté nebo červené, a mají zvonkovitý tvar. Plodem je pak tobolka. Svou pozornost si tato rostlina získala především díky svým hlízám, které se řadí mezi zeleninu. Každá z rostlin mívá těchto hlíz až deset. Mohou mít až 100 centimetrů na délku a vážit ke dvěma kilogramům. Vzhledem k tomu, že obsahují vysoký podíl vody, jsou náchylné ke hnití, a musí se tedy rychle spotřebovat. Navíc se v nich, stejně jako v dalších částech rostlin, nachází jedovaté glykosidy, které se však varem ničí, takže je třeba manioky před konzumací tepelně upravit.

Plody manioku, kterým se někdy, stejně jako batátům, přezdívá sladké brambory, jsou zdrojem škrobů a pro desítky až stovky milionů lidí jsou jednou ze základních surovin při přípravě jídla. Manioky lze připravovat stejným způsobem jako brambory a patří mezi jedny z nejlépe stravitelných sacharidů. Konzumují se hlavně na slano, ale lze z nich vyrobit také mouku, ze které lze následně připravit koláč, sušenky, a dokonce i chleba. Díky tomu, že maniok neobsahuje lepek, může se mouka z něj zařadit do jídelníčku celiaků. Kořeny manioku jsou také zdrojem vlákniny, vitaminu K, vápníku, hořčíku či zinku. Používají se nejen v kuchyni, ale i v léčitelství. Podporují krvetvorbu, posilují kosti, zuby a nehty, zlepšují krevní oběh a pomáhají vyrovnávat krevní tlak i hladinu cholesterolu. Šťáva z manioku má navíc antiseptické účinky. S maniokem se můžete v obchodech setkat v podobě škrobu, který má formu kuliček (tapioka). Ten lze využít jako zahušťovadlo, k přípravě pudinků apod.