Měď

V organismu dospělého člověka se nachází kolem 100 mg mědi a většina tohoto množství je vázána na bílkoviny. Jednou z hlavních úloh mědi je to, že se podílí se na správné produkci červených krvinek. Náš organismus ji také potřebuje pro optimální metabolismus železa (přesněji jeho vstřebávání ze střev), což s krvetvorbou také souvisí. Měď dále příznivě ovlivňuje žaludeční sliznici a pomáhá léčit vředy. Kromě toho působí pozitivně na nervový systém, pomáhá totiž tvořit ochranný obal jednotlivých nervových vláken. Je ale důležitá i pro kosti, kůži a veškeré tkáně v těle, a to proto, že se podílí na tvorbě kolagenu a elastinu.

Denní dávka mědi se odhaduje na 2-5 mg pro dospělé a 1-2 mg pro děti. Podobně jako u železa, i u mědi platí, že se její množství v těle snižuje při ztrátách krve, a tak je důležité ji v takových situacích doplňovat. Nejbohatší zdroje mědi představují špenát, listy salátu, oves, brambory a také játra (zejména hovězí a vepřová). Dále jsou to sezamová a slunečnicová semínka, kešu ořechy, pšeničné otruby nebo třeba plnotučné sýry (ementál). Nedostatek tohoto prvku je vzácný. Když už k němu dojde, projevuje se poruchami pigmentace (pokožka, vlasy), oslabením kostí, ale i sníženou činností imunitního systému, a tím vyšší náchylnosti k různým onemocněním. Příliš vysoké dávky mědi dráždí hltan, žaludek a střevní mikroflóru, což se projeví zvracením nebo průjmy. Vyšší předávkování může vést až k poškození ledvin nebo jater, protože nadbytečné množství mědi se ukládá právě do jejich tkání.