Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima)

Pajasan žláznatý je opadavý listnatý strom vysoký až 20 m, pocházející z Asie. Má hladký, rovný kmen s šedou, u starších stromů podélně pruhovanou kůrou. Jeho listy jsou velmi dlouhé, zpeřené, složené z velkého počtu podlouhlých vejčitých až kopinatých lístků. Lístky mají na bázi žlázky, které při rozdrcení nebo za horkého počasí vydávají nepříjemný pach. Pajasan kvete koncem jara. Je dvojdomý, má větší aromatické samčí a drobnější žlutozelené samičí květy, které jsou uspořádané v latových květenstvích. Plody jsou podlouhlé dvoukřídlé nažky, zprvu načervenalé, po dozrání šedohnědé, na stromech zůstávají až do jara. Dřevo je tvrdé, lehké a ohebné. Pajasan žláznatý pochází východní Číny a Koreje, odkud se rozšířil do mírného i subtropického pásma všech světadílů. U nás bývá vysazován ve městech kvůli své a odolnosti vůči emisím, občas i zplaňuje. Je nenáročný, odolný a rychle rostoucí, v mnoha zemích je invazivním druhem.

Pajasan žláznatý má v mnoha zemích uplatnění v tradičním léčitelství. Jeho kůra obsahuje flavonoidy (např. kvercetin), alkaloidy, třísloviny, a mnoho dalších látek. Má protizánětlivé, protikřečové a adstringentní účinky. V čínské tradiční medicíně se využívá při léčbě průjmových onemocnění, spály, chronických infekcí krku a hrtanu, gynekologických potíží a kožních zánětů a vyrážek. V Africe se kůrou pajasanu léčí křeče, astma, malárie, používá se ke zpomalení srdečního tepu či proti střevním parazitům. Kůra se prodává sušená nebo v kapslích, bývá také součástí homeopatických léků. Vzhledem k tomu, že kůra pajasanu obsahuje látky, které dráždí žaludek a střeva, nelze ji užívat nadměrně ani dlouhodobě. Užívání nadměrného množství může způsobit průjem, nevolnost, bolesti hlavy, závratě a další těžkosti. Její užívání se nedoporučuje dětem, těhotným či kojícím ženám a alergikům.