Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis)

Plicník lékařský je vytrvalá, okolo 20 cm vysoká léčivá rostlina z čeledi brutnákovitých. Z plazivého oddenku vyrůstají přízemní růžice vejčitých listů a lodyhy porostlé kopinatými listy. Všechny listy jsou chlupaté a bíle skvrnité. Na jaře rozkvétají květenství, která jsou tvořena pětičetnými květy s nálevkovitou korunou. Květy rozkvétají postupně a jejich barva se mění z růžové přes červenofialovou až po modrou. Plicník roste ve světlých listnatých a lužních lesích. Vyskytuje se v západní, střední i východní Evropě.

V minulosti se plicník lékařský užíval zejména k léčení plicních onemocnění, od čeho je odvozen i jeho název. Pro léčebné účely se sbírá kvetoucí nať nebo samotné listy plicníku. Obsahují kyselinu křemičitou, slizové látky, saponiny, vitamin C, třísloviny, alantoin, fytosterin, cukry, cerylalkohol, pyrolizidinové alkaloidy, vápenaté soli, flavonoidy a další látky. Plicník působí protizánětlivě, díky obsaženým látkám usnadňuje odkašlávání např. při zánětech průdušek, hojí a regeneruje sliznice dýchacích cest, ale i trávicího ústrojí. Zvyšuje krevní srážlivost, působí močopudně a svíravě. Zevně se využívají jeho svíravé a dezinfekční účinky k ošetření hnisajících ran nebo krvácejících hemoroidů. V Anglii se plicník pěstuje jako zelenina, mladé listy se přidávají do jarních vitaminových salátů. Plicník lékařský má uplatnění rovněž v kosmetice. Kvůli zklidňujícím účinkům a také vysokému obsahu kyseliny křemičité, důležité pro zdraví vlasů, bývá extrakt z plicníku lékařského součástí přírodních produktů péče o pleť a o vlasy. Vzhledem k přítomnosti alkaloidů by se plicník neměl vnitřně užívat dlouhodobě a není vhodný pro malé děti a těhotné či kojící ženy.