Psoralea corylifolia
- Skupina: Výborné
- Další názvy: kushtanashini, babchi, Bu Gu Zhi
Psoralea corylofolia roste zejména v některých oblastech Indie, dále v Číně a na jihu Afriky. Na půdu není příliš náročná, ale má ráda dostatek vláhy. Dorůstá do výšky od půl metru do 120 centimetrů. Listy jsou jednoduché, eliptické a po obou stranách mají jemňoučké bílé chloupky. Psoralea kvete žlutě či purpurově a její plody jsou velmi malinké, nemívají ani jeden centimetr. Tmavě hnědá až černá semínka mají tvar ledviny a poměrně výraznou, ale příjemnou vůni a chutnají hořce. Psoralea je bylinkou, která se používá v mnoha tradičních medicínách již po tisíce let. V současně době je také předmětem výzkumu ve farmakologii, a sice pro své antioxidační, antibakteriální, antimikrobiální a protizánětlivé účinky.
Z rostliny se upotřebují jak plody, tak i listy, kořen, semínka či olej z nich získaný. Psoralea se často používá v ájurvédě. Zmírňuje dóšy kapha a vata, a naopak posiluje pittu. Sušené plody jsou zase součástí tradiční čínské medicíny a používají se do směsí určených k léčbě lupénky a dalších kožních onemocnění, včetně těch infekčních. Psoralea obsahuje látky, které podporují tvorbu pigmentu v pokožce, a tak nalézá své uplatnění u vitiliga a dalších stavů, kdy pokožka ztrácí přirozenou pigmentaci. Je vhodná ale i na lupy a při ložiskovém vypadávání vlasů. Při vnitřním užívání psoralea pomáhá čistit krev, harmonizuje činnost ledvin, žaludku, jater a žlučníku, a navíc působí jako přírodní afrodiziakum. Je vhodná také při kašli, astmatu a dalších potížích dýchacího ústrojí. Kořen a semínka se také uplatňují v péči o ústní dutinu. Pomáhají předcházet zubnímu kazu, a díky tomu, že působí adstringentně, se využívají při zánětu dásní.