Pupava bezlodyžná (Carlina acaulis)

Pupava bezlodyžná je vytrvalá přízemní bylina z čeledi hvězdnicovitých. Má velmi krátkou lodyhu, listy jsou podobné bodláku, peřenoklané, tuhé a ostnité. Vytvářejí přízemní růžici, uprostřed které sedí květní úbor s průměrem až 6 cm. Pupava kvete v červenci a srpnu, květ je stříbřitě bílý až žlutavý, před deštěm a na noc se zavírá. Plody jsou nažky. Pupava se vyskytuje ve střední a jižní Evropě, u nás roste roztroušeně na celém území. Lze se s ní setkat nejčastěji na suchých loukách, mezích, pastvinách a slunných stráních.

Kořen Pupavy bezlodyžné se už od středověku používá pro léčebné účely. Vykopává se na podzim nebo na jaře a suší. Má nepříjemný pach a nahořklou chuť, nabízí však široké spektrum účinků. Obsahuje až 50 % inulinu, silici s obsahem antibakteriálně působícího karlinaoxidu, třísloviny, hořčiny a další látky. Má močopudné a dezinfekční účinky. Používá se ve formě nálevu, případně tinktury při infekčních zánětech močových cest, doporučuje se i při zánětlivých onemocněních prostaty. Zároveň působí potopudně a celkově podporuje vylučování škodlivých látek z těla a čištění organismu. Dále se uplatňuje při horečnatých onemocněních bakteriálního a virového původu, proti katarům a zahlenění dýchacích cest, ale i na povzbuzení chuti k jídlu a při zažívacích těžkostech. Působí také proti střevním parazitům. Zevně se dezinfekční schopnosti kořene pupavy bezlodyžné využívají při léčbě kožních onemocnění, například plísní, ekzémů a vyrážek. Květní lůžko pupavy bezlodyžné je jedlé, chutná podobně jako kedlubna nebo topinambur.