Rohovník obecný (Ceratonia siliqua)

Rohovník obecný neboli svatojánský chléb je šest až patnáct metrů vysoký strom s košatou korunou, kterou tvoří křivé větve s kožovitými sudozpeřenými listy. Plody jsou tmavohnědé lusky. Rohovník pochází z Palestiny, odkud byl rozšířen do severní Afriky, zvláště do Egypta a do dalších jihoevropských zemí, zejména do Řecka, Itálie a Španělska. Na Kypru jsou veliké rohovníkové háje. Ze stromů se spotřebovávají semena v luskách. Rozemletím vnitřní dužniny pražených lusků svatojánského chleba se získá takzvaný karob, který má v kulinářství široké použití. Ve směsi s fíky slouží jako kávovinová náhrada, zároveň jde o přírodní sladidlo, jelikož obsahuje až padesát procent cukru. Karob pokrmy barví a aromatizuje. Míchá se s medem, přidává se do čokoládových tyčinek, pečiva, koktejlů, omáček pro grilovaná masa či k pečeným fazolím, ve Středozemí se z něj také vyrábí pálenka. Z karobového prášku lze připravit pomazánku nebo přidat jako sladidlo do kaše. Oproti kakau obsahuje méně tuku. Má příznivý vliv na trávení a snižuje hladinu cholesterolu v krvi.

Lusky rohovníku sloužily též jako krmivo pro hospodářská zvířata, ale jejich semena měla ještě jedno zvláštní využití. Mají totiž téměř stejnou váhu, (asi 0,25 gramu), proto je také k jemnému vážení používali lékárníci a klenotníci. Jedno semeno představovalo jeden karát (z řeckého karátion – malý roh, jemuž se rohovníkový lusk podobá). Od roku 1907 mezinárodně používaný metrický karát odpovídá hmotnosti 0,2 gramu. Z karobu lze umlít přirozeně bezlepkovou mouku, která je bohatá na hořčík. Karob obsahuje další prospěšné látky: železo, draslík, vápník, mangan a měď a také vitaminy A, B a D. Název svatojánský chléb pochází z příběhu o svatém Janovi, který díky jeho plodům přežil na poušti.