Silk (Serica)

Hedvábí je nekonečně dlouhé textilní vlákno (filament). Rozlišujeme přírodní (pravé) a umělé (syntetické) hedvábí. Přírodní hedvábí se vyrábí z výměšků žláz bource morušového (bombyx mori). Výměšky, které na vzduchu rychle tuhnou, tvoří dvojici vláken, spojující sericin (klih). Z výměšků si pak housenky vytvářejí kuklu (kokon), která je má chránit v době, než se vylíhnou v motýla. Surové vlákno se získává rozvinutím této kukly. Dochází k tomu na farmách, kde se bourec morušový chová (ve volné přírodě se už prakticky nevyskytuje). Kokony se zahřívají na teplotu 100°C, čímž se docílí toho, že dospělá housenka uhyne a z kokonu se neprokouše ven, takže vlákno zůstane neporušeno a je připraveno k dalšímu zpracování. Z jedné kukly se dá získat 300-900 m vlákna. Kromě výměšků bource morušového se k textilnímu zpracování používají tzv. planá hedvábí jiných druhů housenek (tussah, muga, eri), která jsou však hrubší a kratší. Existuje také tzv. pavoučí hedvábí, což je proteinové vlákno z výměšků pavouka (druh Argiope a Nephila), které nachází využití při výrobě chirurgických nití. Hedvábí se používá v oděvním průmyslu pro své vlastnosti – saje pot, v létě chladí a v zimě zahřeje. Pochází z Číny a první zmínky o něm existují už z doby 3 tis. let př. n. l. Bylo velmi cenným obchodním artiklem, vyrábělo se pouze v Číně, která si tento výrobní monopol dokázala udržet (vývoz technologie se trestal smrtí) až do 6. stol. n. l.

Dnes už je přírodní hedvábí vytlačováno syntetickým, ale stále si udržuje své místo v oděvním průmyslu. Umělé hedvábí se vyrábělo původně z viskózy, acetátové či měďnaté vlákniny. Nyní již převažují polyamidová a polyesterová vlákna. První průmyslově vyráběné hedvábí bylo vynalezeno v roce 1884 francouzským hrabětem Chardonnetem de Grangem. Syntetické hedvábí nahradilo to přírodní v oblastech, kde jsou výhodou jeho specifické vlastnosti, jako jsou pevnost, hmotnost a izolační schopnost. V kosmetice má hedvábí také své místo. Hedvábný protein (bílkovina, ze které se skládají hedvábné nitě) se díky své příbuznosti s keratinem (bílkovina lidské kůže) dobře uchycuje na povrchu lidské kůže a tvoří ochrannou bariéru, která zvláčňuje, zadržuje vlhkost a bojuje proti vlivům vnějšího prostředí. Hydrolýzou přírodního hedvábí vzniká tzv. tekuté hedvábí (hydrolyzát čistého hedvábí), které intenzivně regeneruje pokožku, vlasy i nehty, a proto se přidává jako aktivní složka do široké škály kosmetických přípravků. V kosmetice se můžeme setkat i s hedvábným práškem vyrobeným hydrolýzou hedvábných vláken, který obsahuje aminokyseliny a stopové prvky o nízké hmotnosti. Ty tak mohou proniknout hluboko do kůže, kde na sebe vážou vodu a udržují hladinu vlhkosti v kůži a vlasech. Krystalická struktura navíc odráží světlo, takže zlepšuje jas a elasticitu pokožky či vlasů.