Špalda (Triticum spelta)

Pšenice špalda (Triticum spelta) byla pěstována již před mnoha staletími v jihovýchodní Asii, odkud pochází. Používala se nejen v potravinářství, ale i jako léčivá plodina. V pěstování ustoupila do pozadí šlechtěné pšenici kvůli tomu, že ta vykazuje vyšší výnosy. Listy špaldy jsou hladké, její stéblo je prodloužené a klas je delší a tenčí než pšeničný. Barva je zelená až zlatavě žlutá. Dorůstá do výšky asi 1m. Vysazuje se v říjnu až listopadu, sklízí se koncem července. Vizuálně je ji poměrně obtížné rozlišit od klasické pšenice. Špalda je velmi odolná vůči plísním a dalším chorobám, může růst i v suché a na živiny chudé půdě. Špalda, na rozdíl od klasické pšenice, oplývá vysokým obsahem minerálních látek a bílkovin. Je tedy brána jako její zdravější varianta, protože tolik nezatěžuje zažívání.

Špalda se používá nejen k výrobě mouky, ale také jako sladová přísada a k výrobě kávovin. Ze zdravotního hlediska se špalda doporučuje kvůli své schopnosti zlepšovat metabolické a oběhové funkce a podporovat tvorbu pohlavních hormonů. Posiluje kosti a podporuje imunitní systém. Je vhodná proti křečím, nadýmání či při průjmech. Doporučuje se diabetikům, protože reguluje hladinu cukru a LDL cholesterolu v krvi. Je bohatá na vlákninu (až 30 %), zinek a měď, mangan, fosfor, hořčík, draslík, niacin, selen, thiamin, vitamin B, kyselinu listovou a obsahuje velké množství bílkovin. Špalda se někdy mylně uvádí jako surovina vhodná pro výživu celiaků. Špalda obsahuje lepek, jeho množství se v ní může pohybovat od 35 do 54 %, a nesplňuje proto výživová kritéria pro celiaky. Při celiakii může být problematická i jako součást kosmetiky.