Titanium Dioxide (CI 77891)

Funkce: minerální UV filtr, pigment do dekorativní kosmetiky

 

Titanum dioxide je anorganická sloučenina, která má formu bílého amorfního prášku, rozpustného v roztoku silných kyselin. V přírodě se nachází v minerálech (anatasu, rutilu a brookitu). Tyto přírodní minerály se průmyslově těží jako zdroj titanu. Dalšími zdroji titanu jsou rudy obsahující ilmenit, leukoxen nebo písky s obsahem rutilu.

 

Protože po vytěžení rud může oxid titaničitý obsahovat nečistoty jako olovo či železo, musí projít syntetickým čištěním, aby byl zdravotně nezávadný a mohl se používat v kosmetice.

 

Oxid titaničitý se používá jako pigment (titanová běloba). Patří k nejrozšířenějším a nejpoužívanějším bílým pigmentům, protože má vyrazný jas a vysoký bod lomu. Zajišťuje neprůhlednost barev, papíru, potravin, plastu i kosmetických přípravků.

 

V potravinářství se používá jako barvivo do žvýkaček a bonbonů (E171). V kosmetice slouží jako ochrana před UV zářením (minerální UV filtr), který je součástí hlavně opalovacích příravků a dekorativní kosmetiky. Je to extrémně stabilní látka, která poskytuje ochranu před UVA i UVB  zářením (UV záření odráží).

 

Všeobecně se oxid titaničitý považuje za bezpečnou látku, která je vhodná pro osoby s citlivou pokožkou (i pro kojence). Nevstřebává se do pokožky a nedráždí ji. Je povolenou látkou pro přírodní certifikovanou kosmetiku. Pokud se však používá ve formě nanočástic, které vstřebatelné jsou, může se jednat o škodlivou látku (vzhledem k jeho malé velikosti existuje podezření, že nano-TiO2 prochází dermální, respirační nebo gastrointestinální bariérou, šíří se v těle, a proto představuje potenciální riziko pro spotřebitele). Nanočástice výrobci přidávají do přípravků pro zvýšení ochrany před UV zářením a proto, aby po aplikaci na kůži nezanechávaly bílý film. Možná rizika nano formy oxidu titaničitého zatím nejsou známa a jsou předmětem dalších výzkumů. Nicméně Evropská unie vyžaduje označení "nano" u daných ingrediencí na obalech kosmetických produktů.