Vlaštovičník větší (Chelidonium majus)

Vlaštovičník větší je vytrvalá rostlina z čeledi makovitých. Má vzpřímenou, mírně chlupatou lodyhu, může být až metr vysoký. Typickým znakem je žlutooranžové mléko, které roní lodyhy i listy při zlomení. Listy má lichozpeřené, složené z vejčitých, laločnatě vroubkovaných lístků. V létě kvete žlutými čtyřčetnými květy. Plody jsou šešulovité tobolky. Vlaštovičník pochází z Evropy a mírného pásma Asie, dovezen byl i na další kontinenty. Lze ho najít podél cest, v zahradách, u zdí a plotů, v křovinách a na různých neudržovaných plochách. Využívá se v lidovém léčitelství i ve farmaceutickém průmyslu.

Vlaštovičník byl odedávna velmi ceněn v léčitelství, je však zároveň jedovatý. Používanou částí vlaštovičníku je mladá nať. V její žlutooranžové mléčné šťávě je obsaženo velké množství alkaloidů (chelidolin aj.) s různými účinky. Kromě jiného např. uvolňují křeče zažívacího ústrojí i průdušek, podporují činnost žlučníku a tvorbu žluče, zvyšují tlak, působí proti škodlivým mikroorganizmům, při zevním použití mají protiplísňový a antibakteriální účinek. V lékařství se alkaloidy izolované z vlaštovičníku používají proti křečím, při onemocněních zažívacího ústrojí a žlučníku. Jsou prokázány i jejich protirakovinné účinky, kvůli jedovatosti je však nelze použít v účinné dávce. Ve formě čaje nebo tinktury se vlaštovičník používá proti křečím, dráždivému kašli a při chorobách žlučníku. V lidovém léčitelství je čerstvá šťáva z vlaštovičníku známým prostředkem k odstraňování bradavic, ztvrdlé kůže, kuřích ok apod. Na stejný účel slouží i krémy s obsahem vlaštovičníku. Koupele v silnějším vlaštovičníkovém odvaru se osvědčily při kožních plísních, olejový výluh účinkuje jako repelent proti klíšťatům. Vzhledem na jedovatost vlaštovičníku je potřebné při vnitřním použití nepřekročit doporučené dávkování, opatrnost je nutná i při vnějším použití, šťáva má leptavé účinky, nesmí se dostat do kontaktu s mateřskými znaménky či do očí.