Vrba bílá (Salix alba)
- Skupina: Výborné
- Další názvy: Willow, Salix Vitellina
Vrba bílá je opadavý strom z čeledi vrbovitých (Salicaceae), který dorůstá do výšky 20-30 m. Má hustou korunu a střídavé, krátce řapíkaté, kopinaté listy, které jsou na svrchní straně tmavě zelené a lesklé a na spodní straně chlupaté, stříbřitě bílé (odtud pochází její české pojmenování). Květy jsou uspořádané v jehnědách. Samčí květy mají v dolní polovině chlupaté tyčinky, samičí mají téměř přisedlý semeník a dvě dvoulaločné blizny. Kvete v dubnu a květnu. Plodem je tobolka s ochmýřenými semeny. Vyskytuje se na vlhkých půdách, okolo řek a jezer, kde napomáhá zpevňování břehů. Daří se jí i v zaplavovaných oblastech. Dožívá se až 100 let, přičemž plodit začíná ve věku 8-10 let. Vrba bílá je rozšířená hlavně v mírném podnebném pásu, roste na Sibiři a střední a také přední Asii a severozápadní Africe. Léčivé účinky vrby byly zaznamenány už ve starém Egyptě. V pohanských náboženstvích byla vrba uctívána jako posvátný strom, křesťanství ji naopak spojovalo s temnými čarodějnými silami. Dnes je pro nás, díky pomlázkám pleteným z vrbového proutí, znakem jara a Velikonoc. Odvar z vrbové kůry se pro své antipyretické a analgetické účinky používal v léčitelství odedávna. Podával se při vysoké teplotě, nachlazení a bolestech hlavy. Díky svým antimikrobiálním účinkům pomáhal při infekčních onemocněních, používal se také při dně a revmatických chorobách.
Pro své svíravé a dezinfekční účinky se odvar podával zevně na některé druhy hnisajících kožních nemocí a vyrážek. Účinná látka vrby je kyselina salicylová, kterou se vědcům poprvé podařilo izolovat v roce 1883. Samotná kyselina měla léčivé, ale také řadu nežádoucích účinků (bolest žaludku, poškození sliznice, žaludeční vředy). Proto byla podrobena dalšímu výzkumu a v roce 1899 vznikla sloučenina, kyselina acetylsalicylová, celosvětově známá pod názvem Aspirin (či Acylpyrin nebo Anopyrin), která už není tak agresivní k žaludečnímu traktu, nicméně při dlouhodobém užívání stále hrozí krvácení a vznik žaludečních vředů. Neměli by ji proto používat lidé s poruchou srážlivosti krve, vředovou chorobou, dnou, astmatem, onemocněním ledvin a těhotné a kojící ženy. Totéž platí i o extraktu z vrby bílé, který obsahuje salicyláty (salicin). Výtažky z vrby se uplatňují i v kosmetice. Mají adstringentní (stahující), protizánětlivé, zklidňující a zvlhčující účinky na pleť. Čistí póry a pomáhají pokožce vylučovat odumřelé buňky, čehož se využívá v případě aknózní pleti. Pomáhají také pleť omladit. Díky tomu se přidávají do široké škály přípravků osobní péče.